Málo je známo o rizicích poranění psů účastnících se sportovních soutěží agility. Cílem této studie bylo identifikovat faktory, které zvyšují riziko poranění u psů a určit anatomická místa, která jsou nejčastěji zraňována. Byla použita metoda retrospektivní studie na základě vyhodnocení informací z dotazníků.
Do studie bylo zahrnuto 1627 psů, 33 % (529 psů) bylo zraněno a z nich 58 % bylo zraněno při závodění. Váha, výška a věk statisticky nekorelovaly s počtem zranění. Většina zranění vznikla na suchém povrchu. Nejčastěji zraněným plemenem byla border kolie a následována plemeny australský ovčák a šeltie. Tato plemena však představovala největší počet soutěžících psů. Sedmdesát osm procent psů mělo diagnózu potvrzenou veterinárním lékařem. Nejméně 4 týdny k vyřešení problému potřebovalo 71 % zraněných psů (většina jeden až dva týdny).
U všech psů nejčastěji šlo o poranění měkkých tkání, která zahrnovala podvrtnutí, natažení a kontuze. Nejčastěji bylo poraněno rameno (20 %) a záda (18 %). Další zraněná místa byla koleno (12 %), kyčel (6 %), karpus (6 %) a prsty (6 %).
Poraněno / plemeno | Border kolie | Australský ovčák | Šeltie |
|---|---|---|---|
| rameno | 15 | 26 | 24 |
| záda | 13 | 21 | 17 |
| kyčel | 10 | 19 | |
| karpus | 9 | 7 | |
| prsty | 9 | ||
| stehno | 7 |
Tab.: Počty zranění tří nejčastěji zraněných plemen dle lokalizace
Málo je známo o rizicích poranění psů účastnících se sportovních soutěží agility. Cílem této studie bylo identifikovat faktory, které zvyšují riziko poranění u psů a určit anatomická místa, která jsou nejčastěji zraňována. Byla použita metoda retrospektivní studie na základě vyhodnocení informací z dotazníků.
Do studie bylo zahrnuto 1627 psů, 33 % (529 psů) bylo zraněno a z nich 58 % bylo zraněno při závodění. Váha, výška a věk statisticky nekorelovaly s počtem zranění. Většina zranění vznikla na suchém povrchu. Nejčastěji zraněným plemenem byla border kolie a následována plemeny australský ovčák a šeltie. Tato plemena však představovala největší počet soutěžících psů. Sedmdesát osm procent psů mělo diagnózu potvrzenou veterinárním lékařem. Nejméně 4 týdny k vyřešení problému potřebovalo 71 % zraněných psů (většina jeden až dva týdny).
U všech psů nejčastěji šlo o poranění měkkých tkání, která zahrnovala podvrtnutí, natažení a kontuze. Nejčastěji bylo poraněno rameno (20 %) a záda (18 %). Další zraněná místa byla koleno (12 %), kyčel (6 %), karpus (6 %) a prsty (6 %).
Tab.: Počty zranění tří nejčastěji zraněných plemen dle lokalizace
Psi se poranili nejčastěji při kontaktu s překážkou (35 %), zatímco při kontaktu se zemí jen 18 %, sklouznutí a ztráta opory (18%) nebo chronická a poranění z nadměrného zatížení (17 %). U 2/3 poranění šlo o překážky „A-čko“ (29 %), kladina (16 %) a skok přes tyčku (16 %). K poranění docházelo na všech překážkách. Podle počtu zranění na překážce je můžeme seřadit následovně: A-čko, kladina, skok přes tyčku, slalom, houpačka, skok přes kruh, otevřený tunel, zavřený tunel, skok přes širší překážku, stůl, skok do dálky, skok přes plnou překážku.
Levy M, Hall C, Trentacosta N, Percival M. A preliminary retrospective survey of injuries occurring in dogs participating in canine agility. Vet Comp Orthop Traumatol. 2009;22(4):321-4. doi: 10.3415/VCOT-08-09-0089. Epub 2009 Jun 23. PMID: 19597633.
