Životopis
Martin Stephan Fischer (*10. července 1954 v Reutlingen) je německý zoolog, evoluční biolog a výzkumník pohybu. Od roku 1993 je Fischer profesorem zoologie a evoluční biologie na Univerzitě Friedricha Schillera v Jeně.
Fischer studoval v letech 1975-1983 v Tübingenu u Gerharda Mickoleita, Wolfa-Ernsta Reifa a Dolfa-Seilachera a v Paříži u Francoise Jouffroyové a Pascala Tassyho. Vliv na něj mělo i pozdější setkání s Dietrichem Starckem. V roce 1986 získal Fischer na univerzitě v Tübingenu doktorát (Dr. rer. nat.). Jeho disertační práce nesla název Die Stellung der Schliefer (Hyracoidea) im phylogenetischen System der Eutheria: zugleich ein Beitr. zur Anpassunsgeschichte d.Procaviidae. Jeden rok vyučoval anatomii člověka v Centru pro morfologii na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem. Poté působil jako vědecký asistent Wolfganga Maiera v Zoologickém ústavu v Tübingenu. Ihned po habilitaci v roce 1993 byl jmenován do funkce vedoucího katedry speciální zoologie a evoluční biologie na Univerzitě Friedricha Schillera v Jeně, kde je dodnes ředitelem stejnojmenného ústavu a oddělení Fyletického muzea.
Martin S. Fischer je zakladatelem moderní fluoroskopie neboli rentgenové kinematografie v Německu. Jeho výzkum a výzkum jeho pracovní skupiny zahrnuje všechny hlavní skupiny suchozemských obratlovců, zejména savců a ptáky. V největším relevantním archivu ústavu na světě („Jenská sbírka rentgenových filmů“) je shromážděno více než 60 000 rentgenových filmů a asi 20 000 filmů z prvních 15 let práce jeho pracovní skupiny. Od roku 2005 se intenzivně zabývá pohybem psů a změnil pohled na jejich pohybový aparát, zejména ve veterinární medicíně. Od konce devadesátých let se podílí na národních i mezinárodních projektech vývoje vozíků pro psy. Fischer byl a je zapojen do mnoha národních a mezinárodních univerzitních, akademických a technických komisí (Vědecká rada, DFG, CNRS) a aktivně se podílel na budování své fakulty, mimo jiné jako děkan v období po sjednocení
Společně se svou ženou, kulturoložkou Barbarou Happe, pořádá každoročně pro univerzitu velké výroční výstavy umění ve staré tramvajové vozovně v Jeně. Na výstavě vystavují umělci jako Frank Stella, Peter Halley a Rotraut. Manželé jsou majiteli Haus Auerbach v Jeně, prvního soukromého Bauhausu, který v roce 1924 postavil Walter Gropius.
V roce 1986 obdržel Fischer za svůj doktorát sponzorskou cenu Německé společnosti pro mammalogii. V roce 2018 získal na katedře veterinárního lékařství Univerzity Justuse Liebiga v Giesenu (Department of Veterinary Medicine at Justus Liebig University of Giessenu udělila čestný doktorát.
O knize „Psi v pohybu“
Tato kniha přináší množství fascinujících poznatků o pohybu psů, dosud téměř neznámé oblasti, podaných vědeckým stylem, který je obecně srozumitelný. Rozsáhlý soubor dat a obrázků je tak zpracován v bohatě ilustrované publikaci. „Dog in motion“, zaujme nejen vědeckými výsledky a nastavuje nová měřítka animací průběhu pohybu do videosekvencí, ilustrace slouží dvojím způsobem, jsou poučné a estetické. Ilustrace vytvořili Lauströer a Andikfar. Tato velmi zajímavá kniha neoslovuje výhradně vědce, ale je určena všem majitelům psů a lidem, kteří se zajímají o psy (nebo o anatomii savců) obecně, jak je nastíněno v úvodu. Ke knize je přiloženo DVD s rozsáhlým obrazovým materiálem obsahujícím vysokorychlostní videa vybraných psů, rentgenové snímky a mnoho animací. Inovativní ilustrační styl oživuje anatomii psů a názorně ukazuje kostru a svaly a pojivové tkáně při pohybu. Kniha vychází z výsledků dosud nejrozsáhlejší studie na toto téma, experimentu, kterého se zúčastnilo 327 psů 32 různých plemen, a přináší zcela nové poznatky o pohybových sekvencích, které psi provádějí. Přiložené DVD obsahuje více než 400 filmů, rentgenových snímků a 3D animací a s přesností a názorností demonstruje jak variabilitu, tak uniformitu psí lokomoce. Předchozí studie o pohybu psů se zaměřovaly na poruchy lokomoce psů, zatímco jiné se soustředily na konkrétní aspekty pohybu. Přesné sekvence pohybu v rámci pohybového systému nebyly známy, dokud Fischer a jeho tým nezačali studovat zdravé psy v pohybu. Kniha „Dog in motion“ obsahuje komplexní výsledky studie více než 300 psů a jejich pohybu v kroku, klusu nebo cvalu. Psi byli zkoumáni několika technikami, aby se odhalilo, jak se pohybují. Martin Fischer a Karin Lilje použili vysokorychlostní rentgenové snímky a také infračervené snímání založené na reflexních bodech umístěných na psech, aby zaznamenali detaily jejich pohybu ze strany i zepředu. Kombinací těchto metod získali údaje o pohybu psů v dosud neznámé přesnosti. Zajímavé je, že zjistili, že bez ohledu na to, jaké plemeno psa sledovali, se vzorce pohybu shodují. Ačkoli se chůze mnoha plemen mohou zdát velmi odlišné, základní pohyby kostí, svalů a pojivových tkání se tolik neliší. Vezmeme-li v úvahu proporce předních končetin psů, Fischer a spol. zjistili, že jsou u všech plemen psů téměř totožné. Pokud jde o celkovou délku přední končetiny, délka pažní kosti činí vždy přesně 27 procent. Z toho lze vyvodit, že všichni psi běhají velmi podobně – ať už jde o plemeno toy nebo německého ovčáka či německou dogu. Studie ukazuje, že dosavadní zobrazení a učebnice byly neúplné nebo dokonce chybné, zejména pokud jde o výšky odpovídajících částí hrudních a pánevních končetin. Lopatka, představující ramenní pletenec u psů, a os coxae jsou často zobrazovány ve stejné úrovni, zatímco skutečné umístění těchto kloubů je ve skutečnosti odlišné. Spíše si odpovídají stehenní kost (stehno) a lopatka, stejně jako pažní kost a holenní kost (tibia/fibula) a předloktí a střední část chodidla pánevní končetiny. Podle autorů se lopatka a předloktí pohybují v odpovídajícím pohybu se stehnem a středním chodidlem pánevní končetiny, což je jinak, než jsme si dříve mysleli. Kyčelní a ramenní kloub zvířat nejsou na stejné úrovni, tyto klouby spolu nekorelují. A nejsou středem rotace při pohybech. Středem rotace předních končetin je lopatka. Lopatka je s kostrou spojena pouze prostřednictvím svalů (druh synsarkózy). Vlastní ramenní kloub zůstává při pohybu téměř nehybný. Velká rozmanitost domácích psů se pohybuje v zásadě podobně, domestikací vyvolaná variabilita morfologie jako extrémní formy selektivním šlechtěním tyto základní podobnosti nezměnila. Bylo by fascinující porovnat všechny tyto vysoce zajímavé poznatky o pohybu psů s poznatky o „vlku v pohybu“, abychom si udělali představu o změnách způsobených domestikací vztahujících se k procesu pohybu. Člověkem odchovaný vlk před pohlavní dospělostí by se mohl pohybovat a měřit stejně jako psi. Je možné, že základní pohyby se nebudou tolik lišit. Fischer a Lilje osvětlili průběh pohybu u psů. Jejich zjištění změní i akademickou výuku. Kniha „Dog in motion“ by se měla stát nezbytnou součástí výuky anatomie v kurzech veterinární medicíny a zoologie.
Nová studie
Každý majitel štěněte či mladého psa hledá odpovědi na otázky o pohybu štěněte, tak aby zabránil vzniku ortopedických onemocnění. Otázky typu: Kolik minut či hodin se smí pohybovat štěně?, Co se stane, když se táto ideální hodnota překročí?, Nezpůsobí nadbytek pohybu opotřebení kloubů?, Je možné nechat štěně chodit do schodů a ze schodů?. Bohužel do dnešní doby moc odpovědí na tyto otázky neznáme, myslím, vědecky ověřené odpovědi. A jak říkají autoři nové studie: Kde končí znalosti, začínají názory. A ty nemusí být vždy pravdivé. Abychom se tedy dozvěděli vědecká fakta o vývoji pohybu u štěňat a mladých psů byla v roce 2021 v Německu za účasti prof.dr.Dr.h.c. Martina S. Fischera započata velká, několikaletá studie o vývoji pohybu u vybraných plemen.
Studie, která by měla odpovědět na otázky typu:
- Mění se pohyb/pohybový vzorec během vývoje od štěněte k dospělému psovi?
- Jak se mění pohyb/pohybový vzorec u dospělého psa?
Kromě toho se zaobírá otázkou, zda jsou zjištěné odchylky od normy časným indikátorem poruch pohybového aparátu. To znamená, že v ideálním případě lze velmi brzy u štěněte identifikovat rozvoj onemocnění jako např. dysplazie kyčelního kloubu nebo dysplazie lokte. Cílem je zdokumentovat různorodost vývoje, zejména sourozenců z vrhu, ale přinejmenším v rámci jednoho plemene.
Měření parametrů pohybu se začínají měřit u štěňat ve věku před 16. týdnem až po dosažení dospělosti. Psi jsou sledováni po dobu 3 let. Výběr plemen vycházel ze skutečnosti, že u některých plemen se častěji vyskytují dědičné změny pohybového aparátu. Vybráni byli, za pomoci prof.Dr.Petera Friedricha, prezidenta VDH, čistokrevní jedinci plemen erdelteriér, australský ovčák, bígl, belgičtí ovčáci (malinois, groenedael, laekenois, tervueren), bernský salašnický pes, border kolie, boxer, kolie, zlatý retrívr, velký švýcarský salašnický pes, hovawart, sibiřský husky, samojed, aljašský malamut, rotvajler, skotský teriér, vipet, velscorgi.
Vyšetření se provádí za pomoci běhacího systému CanidGait® – běžecký pás vybavený přístroji s maticí tlakových sensorů, které zaznamenávají vertikální síly končetin a detailní rozložení tlaku v tlapě psa, stejně jako metrické parametry (délky kroků, délku cyklu chůze, rychlost a trvání a délku fáze podpěry a vznosu – kmitu). Zjištěním polohy těžiště během pohybu získáme cenné informace o symetrii chůze.
V průběhu studie účastníci vyplňují dotazníky týkající se vývoje jejich psa.
Více zde: https://gangwerkentwicklung.uni-jena.de/about
